Fryšták
Město Fryšták

Sousoší Návraty

Sousoší Návraty

Fotografie ze Slavnostního odhalení najdete ve fotogalerii - odkaz ZDE.

Sousoší snoubící věk mýtický s tužbami vezdejšími i budoucími (aneb Otevřeme svá srdce vznešeným výzvám homérským) N á v r a t y - nový umělecký počin, jenž před pár týdny nalezl svůj domov na břehu potoka Januštice – Fryštačky... V místech, kde před tisíciletím „zatkli otku“ dávní naši prapředkové.

Věřím, že v běhu času najde své místo i v našich srdcích (byť to v těchto končinách trvává poněkud déle). Tu, pod někdejšími středověkými hradbami města, s panoramatem „fryštáckých Hradčan“ v pozadí, si za trojicí nových osadníků homérského ražení, přicházejí popovídat staří rodáci – Josefem Švachem, dobrodincem z časů obrozenských, Josefem rytířem Januškou, kmety slavného rodu Kamenářova... počínaje a nemnohými z nás konče. Tak jsem tu potkal v družné debatě i doktora Karla Pekárka, pány profesory Konečného, Jadrníčka, mladičkého malíře Jendu Pažouta, kronikáře Františka Bardoděje, zakladatele brněnské Janáčkovy akademie múzických umění Bakalu a Kvapila a bujarou pospolitost pánů učitelů Kubáta, Zapletala, dokonce ani můj třídní z osmičky Rudolf Knedla tu nechyběl. S mistrem Moravy v boxu Jardou Horákem jsme si zastínovali, s průkopníky kopané jsme si chutě zapěli Zelená je tráva, se Sokoly a Orly zatleskali krásným dívkám z oddílu aerobiku, s místními divadelními ochotníky si zopákli pár oblíbených pasáží z někdejších nezapomenutelných rolí.... A poté pod taktovkou legendárního kapelníka Karla Matuly roztančili (a probudili) celou čtvrt... Šak zme za to také doma dostali „po výslužce“! A když jsem tak dobře naladěn vzhlížel tuhle v noci od Andrýska na tu nádherně osvětlenou scenérii na pahorku fryštáckého předhradí, pocítil jsem na rameni ruku opravdového titána - lukovského pana řídícího a vzácného přítele Rudy Matouše. Jak nám bylo dobře, když pod rozzářenou oblohou kráčeli tichou Jiráskovou uličkou... a proti nám drobný, laskavý staříček Stuchlý, k němuž se sbíhají dítka ze všech světových stran.

Když před dvěma léty na „poměry“ fryštácké osobitě vyhlížející bohém jménem Stanislav Novotný z rodu hrabat Kinských předložil zastupitelstvu v kulturnhauzu ve Vítové zcela nezištně nabídku vytvoření díla, které by vzdávalo hold našim předkům a stalo se výzvou pro generace v jejich setbě pokračující (a tento líbezný přístav na dnešním rozbouřeném moři střežícím), možná pocítil i pousmání... Ale protože jsme nemnozí z kadlubu fryštácké školičky vyrostlí a navíc počínaje starostou Doleželem i odkojeni někdejší slavnou Vyšší zemskou reálkou Františka Ferdinanda v Holešově, začali jsme i přes občasné protáhlé obličeje „nevěřících“ zajímavému projektu fandit!

A tak se v kotelně, v ateliéru zvaném „K l“, začal na námět knihy Slávka Zapletala juniora Fryštácká brázda vypráví (2004) rodit exponát, jemuž ani chlad, či občasná nepřízeň neublížily. Pamatuji si, jak náš Gogo zářil a s knížkou pověstí pod paží vybafl „A je to: Freya, Mikuláš, Andrýsek!“ ... A rázně uháněl mílovými kroky k Hrubé, kdysi stánku vznešeného kulturního světa fryštáckého. A kam jinam,vždyť tu byl slavný z ó l, tu se hrála divadla, konaly plesy, recitovaly verše, přednášeli, řečnili, stravovali se a proč ne i zapíjeli svůj žal a radosti osoby sakramentsky věhlasné... Ostatně i v jiných hostincích a restauracích fryštáckých a dědinách okolních (vedle občasných neškodných rvaček...) bujel kulturní ruch, po jakém se nám z občasné nostalgie i dnes stýská (jen hlavou mi letí „hotel u Mikušků“ v ratúzu, sál u Žáků, u Sitků na Sichrově, Matulova hospoda - ty bitvy v kuželně!, u Kamenářů Na Špici, v dolnoveské Lepě, v hornoveské radnici, u Janušků v Lukovečku u Jurčíků na Vitově...). Než jsme „tu cestu kolem světa“ coby odvedenci – nezvedenci druhdy zvládli, nechybělo moc a severní aj jižní pól jsme měli na dosah! Nechce se ani věřit, co sálů tu bylo, tych divadel, candrbálů – o sokolovni ani nemluvě (co to bylo akcí na jevišti, v hlavním sále či pekle dole!). Dokonce i silvestrovské programy jsme si dělali sami: kde se hrabou televizní upocení, královsky za to m á l o zaplacení baviči, kde se hrabou na Frantinu Matulu, Karla Batíka, Josefa Škrábala, Svačinu, Košuta, Kozmíka... - ále už dosť, zas mi tá huba mele jak šlejfířovi! Když jsem tedy se starosty fryštáckým i muráňským i otcem Miroslavem prožíval v „lázni“ při potoku ono „odhalování pod hradbami“, obdařené fanfárami jako před Trójou a svěžími písničkami našich milých zpěvulenek z tvůrčí dílny paní primášky Kunstové a nestárnoucího Richarda Hovadíka, bylo mi dobře.

A věřím, že i vám, kdo jste věncem přízně obklopili tento budoucí parčík (třeba věnovaný prvnímu čestnému občanu fryštáckému – akad. malíři prof. Ludvíku Jadrníčkovi, autoru vzácné knihy Městečko Fryšták, po němž zatím nemáme pojmenovánu ani jednu ulici, byť by si i náměstí zasloužil!) Trojsoší Návraty, originální dílo Homérova ctitele Mistra Kinského má při lidové tvořivosti bodrých Fryštačanů řadu názvů: Tři vdovy, Tři Grácie (nebudu raději říkat které)... Rád jsem nechával dítka na výstavách po svém a nově pojmenovávat obrazy, sochy – dle jejich dojmu. I já mám pro tyto menhiry jakéhosi sbratření svůj název: Láska – Víra – Naděje... Nechť i Vám něco hezkého a dobrého dílo přináší. A klidně si je nazvěte po svém! Oficiálně: jeden z pilířů symbolizuje starodávnou bohyni Freyu – věk pohanský, který trval dlouhá tisíciletí, nejvyšší socha připomíná Mikuláše – lokátora, jenž středověké městečko z pověření olomouckého biskupa Bruna na ostrohu v čas kolonizace Moravy zakládal, dle pověsti se tu zamiloval do kvádsko-slovanské dívky a pokolením novým pahorek nad „Fryštáčkou“ zalidnil (s Mikulášovým jménem je navíc spjata i nejstarší písemná zmínka o Fryštáku) - symbolizuje nástup věku křesťanského... A do třetice všeho dobrého je tu Andrýsek – děťátko - vyjadřující naději, že dobrá, pracovitá a lidsky krásná pokolení budou tu domov svůj „zvelebovati a odkaz předků svých ctíti!“ V trojsoší zapsána jest historie i to, co ve prospěch ducha i bydla příjemného a zdravého v současnosti konáme. Šťastnou náhodou zhlédl jsem na trávníku kolem Návratů klubíčko dítek šikovných, kterak si sousoší kreslily a slunečnému jasu se těšily. Znovu jsem poděkoval v duši všem, kdo nad rámec svých povinností k uskutečnění tohoto s pokorou a láskou pojatého díla přispěli: Mistru sochaři a architektovi Stanislavu Novotnému-Kinskému, jeho choti Jitce, autoru knihy Fryštácká brázda vypráví za inspiraci, panu starostovi Doleželovi, panu inženýru Kasalovi, pracovníkům Technických služeb, kolektivu Praménku, Fryštácké Javořině, otci Dibelkovi a všem, kdo morálně i finančně podpořili záležitost, jejíž hodnotu mravní i uměleckou možná plně ocení až ti, co přijdou po nás. Je to svědectví, že jsme tu na prahu třetího tisíciletí žili a třeba i v nesnázích všelikých nedali se do prachu sraziti! Jak jsem pravil při slavnostním odhalování díla: Návraty jsou záměrně instalovány na dávné stezce, spojující Fryšták s královským opěrným bodem Lukovem, ale také na cestě, spojující nás bytostně s naší druhou vlastí – končinami podtatranskými. Tak to velmi citlivě pochopili naši hosté z Muráně, kteří spolu s námi byli nedávnému otevření památníku věků přítomni. Před nedávnem tu ještě stála někdejší Januškova, později Matulova hospoda s proslulou kuželnou, zkoušeli tu fryštáčtí muzikanti, nacvičovala se divadla a bylo tu dobře. Nechť nás tedy i Návraty spojují pro dobro této nádherné země Koruny české! A ať se tu s důvěrou a láskou i nadále rádi setkáváme!

SLÁVEK ZAPLETAL

Datum vložení: 11. 7. 2019 20:48
Datum poslední aktualizace: 18. 7. 2019 16:35
Autor:

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
30 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3

Mobilní aplikace

Mobilní aplikace

google_play_download

Mobilní aplikace

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

Covid portál

covid portál logo