Fryšták
Město Fryšták

Stanislav Bardoděj - Příležitost světla

Stanislav Bardoděj - Příležitost světla

19. září by se dožil jeden pozapomenutý (přesto však pozoruhodný) muž, Stanislav Bardoděj, sta let. Pohlédneme-li na jeho život brýlemi zabarvenými viděním masové společnosti, musíme prohlásit: nebyl normální. Pokud jsme ovšem těmi, kteří se upřímně snaží s otevřenýma očima nacházet vlastní cestu k Cíli, můžeme obdivovat vytrvalost, s níž se prodíral neprostupnými houštinami, bezprostředně jej obklopujícími.

Děkuji všem, díky nimž se mohla uskutečnit po dvaceti letech opět rozsáhlejší výstava jeho díla (v roce 1982 Stanislavovu tvorbu představil v budově tehdejšího JZD pan Josef Končák). Nádherná obec Lukoveček na svého rodáka nezapomněla, po několik dní touto výstavou žila, a také mnohým prostřednictvím svých občanů přispěla, ať už fyzickými exponáty, tajuplným místem, tak i řetězcem rukou a srdcí, který bránil tomu, abychom upadli... za o.s. Z kola ven Jan Krčma

Stanislav Bardoděj

Malíř-samouk a umělecký zahradnický výtvarník Stanislav Bardoděj - v Lukovečku všeobecně zvaný "Slávek Bardodějů" - se narodil dne 1.9.1902 v Lukovečku na čp.8, jako poslední z 9 dětí rolníka Jana Bardoděje (1847-1909) na čp.8 a jeho manželky Marie, roz.Šebíkové (1864-1946) z Lukovečka čp.21.

Po svém otci zdědil Stanislav své nadání, ale také dobrodružné, cestovatelské sklony, (kterými byl Jan v Lukovečku proslulý).

Vyprávělo se, že již jako malý chlapec si zhotovil z latěk a plachty jakási křídla, připevnil si je na záda, vylezl na dřevěný nádvorní záchod a s výkřikem "maminko, já letím do Ameriky" zamával křídly a skočil. Dopadl však jen na hnojiště vedle záchodu. Ve škole prý býval hodně těkavý, nepozorný - myšlenkami stále v dalekém světě - a když ho za to jednou učitel Štorch přehnul přes koleno a řezal po zadku rákoskou, bolestí skučící Slávek se mu prý zuby zakousl do masitého zadku a učitel prý ho s velkým výkřikem ihned pustil.

Brzy po I.svět.válce Slávek utekl z domu a dostal se "vandrem" až do Francie. Tam byl ovšem bez dokladů pro potulku zadržen a policejně poslán"šupem" zpět do Československa.

Není známo, kde se po vychození školy vyučil zahradníkem (nebo jestli se vůbec vyučil), ale brzy počal lidi udivovat svými uměleckými výtvory z oboru zahradnictví, jako byly nádherné velké věnce, nebo vysoké a baňaté, ve spodu štíhlé vázy s uchy, vyrobené z mechu a květinami uvnitř, postavené na hrobech - a různé jiné výtvory. (Po II.svět.válce - po smrti své matky v r.1946 - navštěvoval podle nezaručené zprávy určitou dobu zahradnicko-aranžérskou školu v Bratislavě)

Trvalé bydliště měl v rodném domě u bratra Jana, opatroval svou starou matku, žil hlavně z otcovského podílu a přivydělával si svým uměním. Ze skrovných prostředků si totiž nakoupil plátna, štětce a olejové barvy a počal malovat zdařilé obrazy. Zpočátku to byly lesní scenérie, nebo zátiší s květinami, později též staré chalupy v Lukovečku, a to jak v letní, tak i zimní době. Namaloval též velmi zdařilý portrét své matky - není však bohužel známo, kam se tento obraz ztratil. Obrazy často maloval na objednávku a poněvadž lidé moc peněz neměli, prodával je hluboko pod cenou (jakou ve skutečnosti měly), aby měl něco na obživu. Někdy počátkem padesátých let už to doma nemohl vydržet, protože ho pořád "tlačily toulavé boty". Odjel k sestře Petronile, provdané ve Vídni, ale dlouho se u ní nezdržel. Ilegálně přešel v noci Alpy a dostal se do Itálie, v jejíž severní části se potuloval, než byl zatčen a uvězněn. Vyprávěl, že se měl výborně ve vězení v Benátkách a pochvaloval si, jak se v Itálii snadno obživil ovocem. Z Benátek ho odeslali zpět do Vídně, k sestře. Chvíli u ní zase pobyl, ale nějak se s ní nepohodl, takže ho pobyt ve Vídni brzy omrzel. Pak se mu poštěstilo - a to zrovna podle jeho gusta. S pomocí jakýchsi vídeňských Čechů se dostal do Švédska, kde byl jako zahradník doporučen jednomu hraběti. Vyprávěl, že hrabě byl s ním velmi spokojen a že se tam měl znamenitě. Také si tam pobyl dosti dlouho - avšak nakonec se stal obětí lidské mstivosti. Hrabě zaměstnával i služebnou, (prý českého původu) a ta si počala na Slávka "brousit zuby" a hleděla si ho ulovit jako manžela. Slávek si však přísně zachovával svůj staromládenecký stav a tak zhrzená služtička jej ze msty udala hraběti i úřadům, že prý je Slávek českým komunistickým špionem. Ten byl ihned na to bez vyšetřování vypovězen ze Švédska do Rakouska, ale i odtamtud byl rovněž brzy vypovězen. Podařilo se mu nějak na Štědrý den přejít Československé hranice a druhého dne se přihlásil českým úřadům. Komunistická bezpečnost ihned neomylně poznala, že má před sebou protřelého špiona západních imperialistů. Byl zatčen, dlouho vězněn a v nelidských poměrech tvrdě vyslýchán. To mělo velmi neblahý vliv na jeho duševní zdraví. Když byl konečně propuštěn, pro nedostatek jakýchkoli důkazů, vrátil se do obce jako člověk trpící stihomamem. Obával se v obci bydlet, že by jej mohli znovu chytit a týrat - zdržoval se vesměs v lese, spával v krmelcích pro zvěř a žil jen z milodarů občanů. Později, až se lidem podařilo jej přesvědčit, že už se nemusí strachovat a když národní výbor mu vyřídil nový občanský průkaz, počal se sem tam objevovat na veřejnosti. V důsledku všech stresů však stále více počal propadávat náboženskému mysticismu. Jakmile se dozvěděl, že ve slovenské Turzovce se údajně zjevila Panna Maria, na určitou dobu se tam přestěhoval, zdržoval se v místě zjevení a maloval obrazy s náboženskou tématikou. Po návratu do Lukovečka vyprávěl s nevyvratitelnou tvrdošíjností, že i jemu se tam zjevila Panna Maria a že spolu hovořili.

Jelikož už neměl možností v Lukovečku bydlet a uživit se tu, odejel do Prahy, kde mu zprvu někdo poskytl obydlí. Živil se tam malováním obrazů, ale ty prý už zdaleka nedosahovaly té kvality, jako jeho díla dřívější.

Ve stáří - patrně v důsledku věhlasných událostí v Turzovce, spojených i s jeho jménem - nalezl útulek v pražském klášteře (prozatím neidentifikovaném), kde jako laický mnich prováděl zahradnické práce. V klášteře také dne 24.3.1978 zemřel a byl údajně pohřben v mnišském hábitu. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech. (Představený kláštera poslal příbuzným zemřelého úmrtní oznámení s fotografíí.)

Konečně, jen jako zajímavost, lze uvést, že Stanislav Bardoděj byl (tak jako ostatní Bardodějové v okolí Fryštáku) vzdáleným potomkem šlechtického rodu polského původu - rytířů Bartodějských z Bartoděj. Úpadek jedné větve tohoto rodu nastal po bitvě na Bílé Hoře, když byl v r.1623 zkonfiskován veškerý majetek panu Václavu Bartodějskému z Bartoděj a na Luhačovicích, Slavičíně a jiných obcích, pro účast na povstání proti cís. Ferdinandu II. Zakladatelem rodu Bardodějů v Lukovečku a okolí byl myslivec Ferdinand Bartodějský, dosazený zde v r.1716. (Podle svědectví Františka Bardoděje z r.1812 - byl to vnuk pana Václava, avšak časově odpovídá, že byl spíše jeho pravnukem). Dle výnosu císařovny Marie Terezie z r.1760 o úpravě rodových jmen, bylo všem Bartodějským upraveno podle šlechtického přídomku z Bartoděj, jméno na "Bartoděj" a navíc, pro snazší výslovnost, změněna hláska "t" za "d" - tedy Bardoděj.

Miroslav Ticháček

6.9.2002 v Lukovečku u příležitosti výstavy Stanislava Bardoděje (100 let od narození)

PS: Aby bylo poděkování adresnější, uvedu alespoň některé, již pomohli a podpořili naši snahu. Bezpochyby mezi ně patří paní Andělka Krajčová, autorka těch nejkoláčkovatějších koláčků, pan Miroslav Ticháček, pan Miroslav Krajča, starosta obce Lukoveček, nebo Český zahrádkářský svaz - laskavý propůjčitel budovy...

Datum vložení: 6. 7. 2019 20:57
Datum poslední aktualizace: 12. 7. 2019 20:58
Autor:

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
30 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3

Mobilní aplikace

Mobilní aplikace

google_play_download

Mobilní aplikace

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

Covid portál

covid portál logo