Fryšták - Zjednodušená verze stránek
Nastavení velikosti písma
+

Historie města

První vydání knihy Městečko Fryšták uvítal v roce 1933 profesor Jan Kamenář těmito slovy:

Co z Fryštáku již dávno odmuřelo,

ať velké bylo to či mile malé,

to knihou touto žíti bude dále

a rozjasní i mnohé chmurné čelo.

Let padesát se v duši mu to chvělo

jak ozvěna, jež vracela se stále,

jak pramen zpívající kdesi v skále,

jak duše která oživuje tělo.

 

Žal, radost, naději a tuhou práci

ten drahý odkaz předků, který věnem

vždy dřívější dá nové generaci,

i humor – k budoucímu štěstí klíček,

zde šťastně vystih v slohu nelíčeném

fryštácký rodák Ludvík Jadrníček.

Sám Jadrníček o své knize řekl:

Hlavním účelem této knihy je zachovat potomstvu paměti starých Fryštačanů. Vyprávěli mi o svých předcích, co od nich slyšeli, a o bývalých poměrech, v nichž sami v mladých letch žili. Dějiny a paměti je možné rozdělit do tří částí. Fryšták před velkým požárem, který v roce 1841 zničil skoro celé městečko. Fryšták po ohni a Fryšták po obou světových válkách.“ Tolik autor dnes hojně citovaný a využívaný, jako zdroj informací o historii našeho města.“

Po téměř 80 letech od vydání knihy Městečko Fryšták by možná autor těchto řádků už spoustu míst nepoznal. Z městečka Fryštáku je nyní moderní město s téměř 3.800 obyvateli a rozvinutou infrastrukturou. Je místem s pozoruhodnou historií, které si řada mladých lidí vybrala jako svůj nový domov.

Nyní se krátce projděme napříč stoletími s využitím textů bývalého kronikáře PhDr. Česlava Zapletala, který tyto události zaznamenal v řadě publikací o městě Fryštáku.

Tržní osada (Freistadt – svobodné tržiště) se formovala na návrší v prostoru dnešního fryštáckého náměstí Míru v souvislosti s vytvářením sítě pohraničních hradů českých králů, zejména kolonizačního úsilí kancléře Přemysla II. Otakara – olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburka, po ničivých nájezdech Mongolů (1241) a hlavně Kumánů (1253) - ve druhé polovině 13. století.  Fryšták se stává ekonomickým zázemím a předhradím mocného opevněného centra nad obcí Lukov. 

Nejstarší písemná zmínka o Fryštáku z roku 1356 souvisí s osobou veřejného notáře Mikuláše Luce, klerika olomoucké diecéze, žáka proslulého předhusitského kazatele a univerzitního profesora Matěje z Janova. Ve starších dobách nacházíme Fryšták pod různými jmény: Fristag, Fristat, Fristbach či Freystadtl, najdeme ho např. v atlase Orteliově (1575), na Komenského mapě Moravy (1632), v atlase Fischerově (1730) i dalších dílech geografických.  O někdejším opevnění městečka svědčí místní názvy Na Valech, Súhrady, Na Purku, Šance, Buchlov, Sichrov a Hrádek. Vedle kostela sv. Mikuláše (s gotickými základy ze 14. století), zmiňovaného již roku 1362, patřil ke středověkým dominantám i Hrádek, uváděný ještě roku 1449. V dokumentu z roku 1389 se dovídáme, že Fryšták měl 2 brány, vlastní lázně, jatky a prosperovala tu řada cechů.

Fryštácká farnost je doložena již roku 1480. V dobách husitských ovládli Fryšták i hrad Lukov přechodně přívrženci kalicha, ve druhé polovině 15. století bylo Fryštácko vydrancováno, včetně dobytého Lukova vojsky uherského krále Matyáše Korvína. V letech 1571 až 1603 působil ve Fryštáku nevelký bratrský sbor. Pohromou střední Evropy, zejména Moravu, tedy i Holešovsko a Bystřicko, byla třicetiletá válka (1618 – 1648). Dne 23. ledna 1623 vypálili Fryšták vzbouření Valaši, neblaze se svým řáděním zapsala do osudů pracovitých obyvatel vojska habsburské i protihabsburké koalice. Švédové ovládli také hrad Lukov a při odchodu strhli jeho hradby.

Pozoruhodný hospodářský i duchovní rozmach zažilo Fryštácko za panování humanisticky založených, renesancí okouzlených majitelů Jana a Přemka Nekešů z Landeku. Darovali Fryštačanům i obyvatelům okolních vsí část svých lesů, poPečeťzemků a poskytli jim řadu svobod (1558, 1567). Podnikaví měšťané i kupci toho náležitě využili a navázali čilý styk s okolním světem. Na tento slibný rozvoj navázali Fryštačané v 18. a 19. století, po nástupu nových majitelů lukovského panství – hrabata Seilernů-Aspang (po roce 1724).

Prosperitě se těšily zejména cechy tkalcovský, bednářský, řeznický, krejčovský, ševcovský a mlynářský.  Obživu skýtaly i cechy kamnářský, zednický, pekařský a smíšený (sdružující kováře, koláře, zámečníky, stolaře, kožešníky, tesaře, hrnčíře, provazníky a punčocháře). Zachované cechovní ferule, pečeti, archiválie, stejně jako fryštácký kroj, jadrná mluva, postavička Andrýska i tradice fryštáckých výročních trhů, které se staly dostaveníčkem pospolitosti ze širokého okolí i vzdálených míst markrabství, započatá výnosem císaře Ferdinanda I. (1550) a později stvrzená Josefem II. (1784) a Františkem I. (1794), jsou dodnes dokladem činorodosti a sebevědomí starých Fryštačanů.

V důsledku revolučních událostí let 1848/49 byl zrušen zastaralý systém a roku 1850 bylo zvoleno první obecní zastupitelstvo (prvním starostou se stal František Fiala).

Na přelomu let 1888/1889 založil Valentin Jadrníček ve Fryštáku moderně vybavenou dílnu, a základ budoucího dřevozpracujícího závodu, který zaměstnával až 300 kvalifikovaných továrních dělníků. Jadrníčkův nábytek z ohýbaného dřeva a později sportovní zboží dobývaly trhy celé Evropy. Také Grmelové ze Suchého založili nábytkářský závod ve Varšavě a později se prosadili i v Jižní Americe. V letech 1844 – 1864 vznikal fryštácký poštovní úřad.

Nemalý vliv mělo formování veřejného školství, zejména postavení nového objektu fryštácké školy na náměstí (1890) a roku 1908 zřízení měšťanské školy chlapecké. Nemalý význam pro rozvoj školství mělo i působení školských sester III. řádu sv. Františka (1888), které ve Fryštáku postavily vlastní budovu s novogotickou kaplí a počátkem minulého století otevřely první mateřskou školu.

Tento slibný vývoj dočasně narušila první světová válka (1914 – 1918), s níž nikdo do posledku nepočítal. Narukovaly, a práci doma i v živnostech musely opustit, stovky mladých mužů a živitelů rodin, téměř stovka se domů již nevrátila. V Jadrníčkově továrně byla zavedena vojenská správa a výroba směrována pro potřeby fronty. Ti, kdo hrůzy války přežili, si nesli vedle zranění i těžké psychické následky. Na třicet jich bojovalo za naši samostatnost v ruských, francouzských a italských legiích (např. Rudolf Doležal, František Fiala, Vladimír Jadrníček, Čeněk Hanačík a další). Jejich jména najdete na pomníku padlým z roku 1924 v blízkosti hlavní fryštácké křižovatky pod náměstím.

Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 přibyly v našem městě další podnikatelské subjekty. V roce 1924 byl v Dolní Vsi položen základ pozdějšího výrobního družstva Valašský dřevoprůmysl, v roce 1929 vznikl podnik Eduarda Pekárka, proslulý produkcí špičkového kancelářského nábytku doma i v zahraničí. Své jméno si na trzích vydobyla i Papežíkova sodovkárna v osadě Žabárna. První autobusový spoj je připomínán roku 1924.

Elektrifikace Fryštáku začala roku 1927.

Důležitým pro duchovní povznesení obyvatelstva v tomto kraji byl příchod salesiánů s nezapomenutelným staříčkem – inspektorem a ředitelem P. Ignácem Stuchlým (1927). Pokračovatelé odkazu Dona Bosca přišli z italského Turína a zřídili v ústavu nižší gymnázium, pěvecký sbor, dechový orchestr, divadelní i loutkový soubor a četné kroužky pro mládež. Doklady o životě a působení Dona Stuchlého a salesiánů jsou dnes k nahlédnutí v muzeu na fryštácké faře.

2. světová válka zasadila krutou ránu v životě rozvíjejícího se mladého státu Čechů a Slováků i Fryštácka. V Lukovečku a přilehlých Hostýnských vrších operovaly oddíly l. čs. partyzánské brigády Jana Žižky. V Papežíkově vile na Žabárně měli partyzáni vysílačku a přechodně tu sídlil, podobně jako ve Svačinově hájence u Lukovečka, štáb partyzánské brigády v čele s mjr. Dajanem Bajanovičem Murzinem. Dodnes s úctou vzpomínáme na všechny oběti války i naše statečné spoluobčany. Známými jsou zejména příslušník 1. čs. armádního sboru v SSSR Karel Huňa z Horní Vsi, který padl v bojích u Dukly, nebo v Anglii bojující (u 311. bombardovací peruti RAF) letci Oldřich Doležal a Vojtěch Bubílek z Vítové.

Fryšták byl osvobozen 6. května 1945 vojsky Československého armádního sboru v SSSR, v čele s armádním generálem Ing. Karlem Klapálkem.

V dalším období mezi léty 1948 až 1989 byl ve Fryštáku zbudován areál JZD Fryšták a postavena byla správní budova družstva s velkým kulturním sálem, kuchyní a jídelnou. Přibyla nákupní střediska na fryštáckém náměstí, Horňanka, v Dolní Vsi, ve Vítové i v Lukovečku, který byl do roku 2000 součástí Města Fryšták. Otevřena byla nová mateřská škola, zdravotní středisko, přibylo i nástupiště na náměstí Míru. V Horní Vsi byla vybudována víceúčelová vodní nádrž s občerstvovacím a sociálním zařízením a most Brigádníků. Vybudováno bylo 16 kilometrů místních komunikací, začala první fáze budování kanalizační a vodovodní sítě i plynofikace města. V salesiánském ústavu, po násilném vyklizení objektu počátkem 50. let minulého století, byl zřízen domov důchodců. V roce 1967 proběhla generální oprava věže kostela a roku 1985 byly vysvěceny a instalovány na věži kostela sv. Mikuláše 2 nové zvony z dílny paní Leticie Dytrychové z Grygova u Olomouce.

Po listopadu 1989 a pádu mocenského systému jedné strany (KSČ), se i na Fryštácku otevřela cesta demokratických přeměn. Obnoveny byly politické strany a hnutí a proběhla transformace ekonomiky. Rovněž byl zmodernizován areál Základní školy Fryšták, včetně přístavby, roku 2004 byl otevřen sportovní areál u školy,  zrekonstruován objekt sokolovny a významnými proměnami prošlo např. i hřiště kopané FC Fryšták. 

V rámci celého města a jeho místních částí byl dokončen vodovodní a kanalizační řád, modernizací prošla silniční síť, chodníky, plynofikace, rekonstruovány byly veřejné osvětlení a rozhlas. Roku 2011 byl otevřen nový polyfunkční objekt s hasičskou zbrojnicí. Za vydatné pomoci farnosti a města proběhla postupná oprava krovů a dalších částí kostela sv. Mikuláše, nové krovy a střechu má Hrubá hospoda (nyní v majetku města), novou podobu dostal i farní dvůr. Dále byly restaurovány kříže u kostela (1763), v Dolní Vsi, ve Vítové a na rozcestí směrem na Lukoveček a Žabárnu.

Město Fryšták už řadu let udržuje partnerské vztahy se slovenskými obcemi Muráň (od roku 1954) a Kanianka (od r. 2008).   

S Fryštákem a jeho okolím jsou spjaty desítky významných osobností

Patří k nim kupříkladu místní rodáci – zakladatelé Janáčkovy akademie múzických umění v Brně -  dirigenti a hudební skladatelé Jaroslav Kvapil (1892-1958), Břetislav Bakala (1897-1958), dále hudební skladatel, dirigent a pedagog Dalibor Brázda (1921-2005), do školy tu chodil přední slovenský pianista a hudební skladatel Hanuš Domanský (1944), narodili se tu spisovatel a etnograf PhDr. Karel Pekárek (1911-1966), autor knihy Městečko Fryšták prof. Ludvík Jadrníček (1863-1954), akad. malíř Jan Pažout (1876-1909), básník P. Theodor Zamykal (1871-1921), mládí tu prožil znalec pravěku, světoznámý badatel prof. PhDr. Karel Absolon (1877-1960).

Pobýval tu syn fryštáckého stavitele A. Fischera rektor brněnské techniky prof. Ing. Vladimír Fischer (1870-1947), který se podílel na realizaci řady kostelů, škol, nemocnic i budovy fryštácké radnice (1900). Pobýval tu i vnuk A. Fischera – evropský znalec antiky prof. PhDr. Vladimír Groh (1895-1941). K rodákům patří i přední český architekt Rudolf Jasenský (1905-1945, popravený v Terezíně). Svůj druhý domov tu nalezl i rodák ze Slezska – první český salesián P. Ignác Stuchlý (1869-1953). Domov a rodové kořeny tu měl i světoznámý malíř, grafik a sochař Jaroslav Hovadík (1935-2011).

Ve Fryštáku se narodil pozdější absolvent vídeňské techniky a stavitel zámku Lešná Antonín Fischer (1841-1905), fryštáckou měšťanku navštěvoval dramatik a filmový scénárista, ředitel Divadla na Královských Vinohradech a Československého rozhlasu v Praze PhDr. František Pavlíček (1923-2004).

Učil tu komeniolog a zakladatel fryštáckého Sokola Josef Krumpholc (1870-1950), dlouhá léta tu žil a tvořil český básník, dramatik a překladatel PhDr. Václav Renč (1911-1973), pocházející z Vodochod na Podřipsku, jehož choť Alena Renčová pocházela ze slavného rodu fryštáckých Košutů. Z Fryštáku pocházela i proslulá pedagožka, cvičitelka a organizátorka sokolského hnutí Emílie Klusalová (1891-1952). Ve Spojených státech amerických jsou pochováni fryštáčtí rodáci Augustin František Doležal (1913-1984), bývalý prezident Baťa Shoe Company v Indii a Pákistánu, a z Horní Vsi pocházející Frank Antonín Koncak (1919-1997), pracovník Baťových závodů v USA, řezbář a odborník na výrobu ortopedických protéz.

Jsme hrdi na své rodáky – reprezentanta a mistra světa v orientačním běhu Tomáše Dlabaju, reprezentanta a mistra České republiky ve stolním tenisu Tomáše Konečného, cestovatele a velkého patriota Jiřího Grygeru nebo herečku a zpěvačku Markétu Matulovou.

Památné budovy a pamětihodnosti města Fryštáku Historický pohled

Na prvním místě je to farní kostel sv. Mikuláše, který je postaven na původních gotických základech ze 14. století, přestavěn v 17. a 18. století ve stylu barokním, do roku 1820 byl obklopen starým hřbitovem. Po ničivém požáru 1841 byl rekonstruován do dnešní podoby. V hrobce pod chrámem odpočívají někteří páni Minkvicové (Jan Adam a Regina M.) z hradu Lukova a vysocí panští úředníci, v kryptě jsou uloženy pozůstatky osob, pohřbených na starém hřbitově.

Další významnou památkou je objekt Hrubé hospody na náměstí Míru (17. století) s renesančním jádrem, klenutými stropy, mázhauzem a mohutnými sklepy (dne už v majetku města). Kdysi tvořil spolu s bývalou mýtnicí a vstupní branou v těsném sousedství součást opevnění městečka.

Na pokraji Dolní Vsi – v mírném svahu naproti pohostinství u Žáků, spatříte budovu bývalého šlechtického velkostatku, nad jehož vjezdem je zřetelný kamenný erb majitelů lukovského panství hrabat Seilernů-Aspang (18. století).

K dominantám Fryštáku patří novorenesanční budova základní školy v severním rohu náměstí (1890), v jehož přízemí se koncem 19. století narodil pozdější hudební velikán – zasloužilý umělec Břetislav Bakala.  Za pozornost stojí secesní dům č. 2 na fryštáckém náměstí (1905), postavený národním buditelem, obvodním lékařem MUDr. Jánem Šípkou (1861-1917), spolužákem a osobním přítelem prof. T. G. Masaryka. Nad okny v 1. poschodí nechal Šípka umístit reliéfy T. G. Masaryka (jde o první dodnes zachovanou sochařskou podobu pozdějšího prezidenta ČSR v českých zemích) a básníka J. S. Machara.

Při příchodu ke kostelu po levé straně stával bývalý špitál (chudobinec), pocházející z 18. století. Ten byl v roce 2017 rekonstruován (architektem Svatoplukem Sládečkem a nyní slouží jako odpočinkový prostor s vnitřní kašnou.  K památným objektům patří i budova fary (17. - 18.  století) v ulici I. Stuchlého, kde byl po porážce v bitvě u Sadové (u Hradce Králové – 1866) při přesunu rakouských armád dočasně ubytován generál Benedek. Uprostřed stylově upraveného prostoru mezi kostelem a farním dvorem Vás uvítá bysta prvního českého salesiána – P. Ignáce Stuchlého, jejímž autorem je akad. sochař Miroslav Minks z Velké nad Veličkou. K jejímu odhalení došlo v rámci jubilea příchodu salesiánů do Fryštáku (1927 – 2007). Pravidelně se tu koná mše svatá (v rámci Staříčkovy pouti) a významná setkání duchovního i kulturního rázu.

U kostela sv. Mikuláše stojí také více jak 250 let starý památný kaštan, svědek pohnutých osudů Fryštácka v minulých staletích.

Pod farou se nachází mohutný objekt dnešního domu Ignáce Stuchlého, původně budova s novogotickou kaplí, sloužící školským sestrám III. řádu sv. Františka (konec 19. století), přestavěná na přelomu 20. a 30. let minulého století salesiány. Dnes je objekt postupně rekonstruován a nabízí zejména v letní sezoně stravovací a ubytovací kapacity pro návštěvníky našeho města.

Historický pohledDalším památným objektem Fryštáku i náměstí Míru (dříve Palackého) je radnice (1900), postavená podle projektu prof. Ing. arch. Vladimíra Fischera na základech starého dřevěného ratúzu, který shořel (včetně cenných archiválií) při velikém požáru městečka roku 1680. Na pokraji parku na náměstí doporučujeme zastavení u bust zmíněných rodáků Břetislava Bakaly a Jaroslava Kvapila, jejichž autorem je akad. sochař Josef Kadlčík (z roku 1987). Při vchodu do městské knihovny v přízemí penzionu Vás přivítá reliéf básníka a dramatika PhDr. Václava Renče, dílo akad. sochaře Miroslava Boroše (1995), jehož panoráma fryštácké historie můžete spatřit v jídelně v přízemí penzionu – dnes Domu s bydlením pro důchodce.

Nalevo od hlavního vchodu do základní školy je skromná pamětní deska, věnovaná (na podnět učitele a kronikáře Františka Bardoděje) učiteli národů J. A. Komenskému, který se zde údajně měl po své návštěvě u přítele na hradě Lukově krátce zastavit při své cestě do Uher.

Pokud se vydáte Komenského ulicí směrem ke hřbitovu a do Horní Vsi, spatříte po levé straně budovu sokolovny (1930), postavenou podle návrhu akad. architekta F. L. Gahury. Původně tu bylo ve velkém sále v l. poschodí jeviště, a dokonce i kino, konaly se tu plesy, divadelní představení a koncerty, v přízemí bylo loutkové divadlo. Na hřišti u sokolovny byly pořádány slavné sokolské slety, dožínky, okrskové spartakiády a stovky dalších akcí. Dnes se tu konají v sále sokolovny divizní utkání stolních tenistů a sokolovna slouží mnoha tělovýchovným a sportovním aktivitám. Na pravé straně v ulici Komenského, před zdravotním střediskem Vás zaujme socha dívky naslouchající hudbě (1969), dílo akad. sochaře Josefa Špačka z Prahy, v zeleni napravo od ní spočívá další pamětní deska Učitele národů, odhalená k jubileu J. A. Komenského (1970). K vzácným památkám města patří i barokní socha sv. Jana Nepomuckého (18. století), pocházející původně z velkostatku v Lukově, přemístěná později na fryštácký rynek.

O dalších zajímavostech se můžete dozvědět na tabulích při putování po naučné Andrýskově stezce.

V těsné blízkosti Fryštáku se nachází řada okouzlujících přírodních zákoutí: v okolí Fryštácké přehrady, na Ondřejovsku, v areálu vrchu Velá, kolem Skalky a Vítové, u nádrže Na Žabě, na Lindáči, v lesích nad Horní Vsí i Lukovečkem.

Všem návštěvníkům našeho města doporučujeme vycházku po Adrýskově stezce, která vás zavede do jeho blízkého okolí...

Nedaleko Fryštáku se nachází areál ZOO v Lešné (dnes jedna z nejnavštěvovanějších zoologických zahrad v ČR), k jejímž klenotům patří kromě zvířat také půvabný zámek, anglický park s řadou vzácných dřevin. Doporučujeme také návštěvu nedalekého barokního poutního chrámu P. Marie ve Štípě. Určitě neodoláte ani výletu na pověstmi opředené impozantní zříceniny gotického hradu Lukova, spjaté s rodem Šternberků, Nekešů či generalissimem Albrechtem Eusebiem z Valdštejna.

Vaše poznání a zážitky obohatí návštěva krajského města Zlína, prodchnutá duchem Baťova odkazu nebo Holešova, kde vedle zámku, zámeckého parku a chrámu P. Marie s Černou kaplí může zaujmout také prohlídka vzácné synagogy a židovského hřbitova.

Město Fryšták a jeho blízké okolí nabízí všem návštěvníkům řadu možností, jak příjemně strávit volný čas prázdnin a dovolených. Přesvědčit se o tom můžete sami – budeme se na vás těšit.

PARTNERSKÁ MĚSTA

Slovenská republika - Obec MURÁŇObec KANIANKA