Výstava ex libris a obrazů Miroslava Ševčíka z Dolní Vsi

Naši Fryštačané

Vážení přátelé, i v malém městě, jako je Fryšták, žije mnoho zajímavých lidí. Často ani nemůžeme všechny znát a to je škoda. Vzpomenu jen malý střípek z Fryštačanů, již jsou moji dávní spolužáci z místní základní školy. Jeden z nás rád zavítá pod hladinu vody nebo na nás vyhlíží z okýnka letadla, jiný má zajímavou sbírku starých fotografií Fryštačanů, další je mág elektroniky atd.

Dnes ale krátce napíši o statném chlapovi s duší umělce. Není to žádný fanfarón, jak by se dalo čekat, naopak je zcela nenápadný, klidný a mluví, jen když má co říci, navíc také moc hezky tancuje. Do vínku dostal dar malířského nadání, profesně však pracoval ve zcela jiném oboru. Přesto jej múzy, dcery bohyně Mnémosyné a boha Dia, neopustily. Mnoho let jsem věděl o jeho výtvarném zaměření, stejně tak o jeho sběratelské zálibě exlibris. V dnešní době to jsou razítka na přídeští knih, ale již od středověku to bylo označení vlastníka knihy. Stará exlibris, mnohdy velmi krásná, začala zajímat heraldiky, genealogy, sběratele krásných tisků, a tak se tato drobná dílka stala předmětem sběratelství.

Mirkovy olejomalby nejdou příliš do detailu, přesto dokáže texturou tahů štětce, hrou světel, stínů a různých valérů palety barev vdechnout náladu danému tématu. Osobně mě zaujal potemnělý obrázek – muž s bílou dýmkou a ostře řezaným nosem – nebo portrét ženy v červeném klobouku. Potěšil i obrázek staré hasičské zbrojnice, Hrubé hospody nebo zátiší šeříku a musím vyslovit obdiv nad jeho dílem.

Velký dík patří Mirkovi a jeho manželce Aleně za realizaci výstavy několika jeho obrazů.

OR